Do M-klubu míří nezařaditelní Eggnoise

 Dramaturgie M-klubu se rozhodla si zkraje října trochu zariskovat. Vystoupí zde dvě kapely, které míchají všechny styly a nehrají přitom žádný konkrétní. Fanoušci jednoho žánru tak mohou mít těžkou hlavu z toho, jestli přijít či ne. Chybu ale udělá ten, kdo nepřijde. V sobotu 2. října se od 20.00 hodin představí stálice české klubové scény Eggnoise a valašskomeziříčská formace Band Jiřího Kováře. 

„Více se nám daří dostat se na jazzové festivaly, na druhé straně nejsme stoprocentně šťastni z toho, že jsme někam škatulkováni. Pro řadu lidí je jazz odrazující předem," tvrdí Ondřej Galuška, zpěvák, kytarista a pozounista kapely Eggnoise. Označit Eggnoise za jazzovou kapelu není v žádném případě pravdou. Sedmičlenný band se neštítí využít hudebních prvků takových žánrů, jako je grunge, rock či punk, využívá elektronické zvuky, chvílemi zní funkově nebo popově. Stejně tak jako Eggnoise míchají žánry, využívají také širokou škálu hudebních nástrojů. Na jejich CD můžete zaslechnout bicí, basu, elektrické a akustické kytary, housle, fender rhodes piano, Hammondovy varhany, trumpetu, pozoun, soprán a alt saxofon, klarinet i příčnou flétnu. Koncerty jsou instrumentálně chudší, o to víc ale překvapují svou živelností. „Koncerty mívají hodně odlehčenou atmosféru, muzikanti vtipkují mezi sebou i s publikem a celkově kolem šíří pohodovou náladu," uvedl produkční M-klubu David Schwager o kapele Eggnoise, která navzdory studiovým experimentům naživo šíří humor, optimismus a jedinečné okamžiky. 

Dalším vystupujícím bude valašskomeziříčská kapela Band Jiřího Kováře. Podobně jako u Eggnoise, také u nich byste marně hledali škatulku, do které lze jejich tvorbu jednoduše vecpat. „Začínali jsme na blues, i nějaký rock, ale z toho časem sešlo a ladně jsme přešli na funky. V poslední době se dá kapela jen těžko nějak zařadit. Hrajeme, co nás napadne, přičemž proplouváme několika hudebními žánry," tvrdí o sobě členové Bandu Jiřího Kováře. Lukáš Martinek (lum)